Toto ma dnes zaujalo...
Je možné dyslexii „vyléčit“, nebo přetrvává po celý život?
Kdy je nejlepší začít s „léčbou“, se speciálními cvičeními? Lze pomáhat i dospělým dyslektikům – lze u nich ještě něco napravit?
Nemůžeme s jistotou říci, zda se podaří poruchu téměř odstranit, nebo pouze zmírnit. Víme, že mnoho dětí, které velmi špatně četly a jejich sešity se hemžily množstvím chyb, vystudovalo vysokou školu a poruchou již netrpí. Většinou to byli ti, kteří tvrdě pracovali a pro studium měli výraznou motivaci. Mnozí z nich by dnes ovšem nebyli příliš rádi, kdybychom jim poruchu připomínali (k tomu viz znovu kapitolu o významných jedincích s poruchami učení). Mnohem více jedinců však trpí různě závažnými obtížemi i v dospělosti.
Naučí se sice částečně číst, ale k přečtení textu a k porozumění jeho obsahu potřebují delší dobu. V dospělosti mívají největší obtíže v cizím jazyce a často i s pravopisem.
Zahraniční zkušenosti ukazují, že dyslexii lze odstranit i v dospělém věku. Ukázalo se, že není pravda, že na 2. stupni ZŠ náprava přináší minimální zlepšení a v pozdějším věku již nemá žádný význam. Postup práce se mění podle věku, motivace a závažnosti postižení a také podle předcházejícího průběhu práce s dítětem, dospívajícím nebo dospělým. Lze začít kdykoliv. Tvrzení, že výsledků lze dosáhnout pouze do určitého věku, je chybné. Dospělý, který chce na sobě pracovat, je totiž více motivován než malé dítě. Prostředí, v němž se člověk pohybuje, a intenzita podnětů různé kvality mohou změnit stavbu i funkci jeho mozku. Je však nesporné, že čím dříve se začne pracovat na odstranění poruchy, tím lépe. Také proto se tato kniha zaměřuje na problém časné diagnostiky.
Ve výzkumech potvrzujících plasticitu mozku v dospělosti vlivem cíleného krátkodobého nebo dlouhodobého působení se používá pojem ekologický mozek. To znamená, že vnější prostředí, v němž jedinec žije, ovlivňuje vývoj mozku v dospělosti. Pozitivně může jeho stavbu a činnost formovat především kladné emoční prostředí.
Eleonor Magiur z Univerzity College v Londýně zkoumala skupinu 16 londýnských taxikářů a 50 mužů kontrolní skupiny. Zjistila, že určitá část šedé hmoty mozkové je u taxikářů větší než u mužů kontrolní skupiny. U řidičů taxi se změnila ta část mozku, která byla v průběhu dne stále aktivována. Řidiči se museli rychle orientovat v prostoru, měnit směr podle okamžité situace a rozhodovat se. Studie jasně vyvrátila domněnku, že mozková kůra dospělého člověka se již nevyvíjí (MF DNES, 2002 in Kulišťák, 2003, s. 67).
V průběhu života ovlivňuje dyslexie člověka různou měrou. Pokud se rodiče zajímají o předškolní vývoj svého dítěte nedostatečně, nemohou tušit, že jejich syn nebo dcera možná patří mezi rizikové právě z hlediska této poruchy učení. Obtíže se pak objevují až po nástupu dítěte do školy, kdy pro ně nastává jedno z velmi těžkých období života. V prvních ročnících ZŠ se totiž porucha projevuje nejvýrazněji. Lze však počítat s tím, že dnes již většina učitelů má základní informace, jak by měli s takovými dětmi pracovat. Má-li pochopení i rodina, může být situace na 2. stupni ZŠ lepší u jedinců, kteří si našli kompenzační mechanismy, mají dobrou paměť a umějí se učit. Pro většinu dětí je však i toto období nelehké, protože v době, kdy by si měly osvojovat vědomosti z mnoha oblastí lidského vzdělání především prostřednictvím četby, jim právě čtení činí nemalé problémy. Nedostatečně zvládnutým čtením a psaním jsou tak ovlivněny nejen hodiny češtiny a literatury nebo výuka jazyků, ale prakticky všechny předměty. Po ukončení ZŠ by žáci s dyslexií měli při rozhodování o dalším svém zaměření využívat svých silnějších stránek (manuální zručnost v odborném učilišti, technické nadání na středních průmyslových školách, zájem o múzické obory na uměleckých školách apod.). Měli by co nejvíce vycházet ze svých zájmů a posilovat své silné stránky. Pokud najdou v učebních oborech a na středních školách tolerantní pedagogy, i navzdory obtížím v písemném projevu úspěšně složí maturitní zkoušky. V dospělosti se pak většina z nich naučí s poruchou plnohodnotně žít a vychovávat dobře i své děti.
Nezoufejte, život s dyslexií není jednoduchý, ale může být krásný a prožitkově bohatý, pokud dítě, student, dospělý nebojuje se svými obtížemi sám.
http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=24793
Je možné dyslexii „vyléčit“, nebo přetrvává po celý život?
Kdy je nejlepší začít s „léčbou“, se speciálními cvičeními? Lze pomáhat i dospělým dyslektikům – lze u nich ještě něco napravit?
Nemůžeme s jistotou říci, zda se podaří poruchu téměř odstranit, nebo pouze zmírnit. Víme, že mnoho dětí, které velmi špatně četly a jejich sešity se hemžily množstvím chyb, vystudovalo vysokou školu a poruchou již netrpí. Většinou to byli ti, kteří tvrdě pracovali a pro studium měli výraznou motivaci. Mnozí z nich by dnes ovšem nebyli příliš rádi, kdybychom jim poruchu připomínali (k tomu viz znovu kapitolu o významných jedincích s poruchami učení). Mnohem více jedinců však trpí různě závažnými obtížemi i v dospělosti.
Naučí se sice částečně číst, ale k přečtení textu a k porozumění jeho obsahu potřebují delší dobu. V dospělosti mívají největší obtíže v cizím jazyce a často i s pravopisem.
Zahraniční zkušenosti ukazují, že dyslexii lze odstranit i v dospělém věku. Ukázalo se, že není pravda, že na 2. stupni ZŠ náprava přináší minimální zlepšení a v pozdějším věku již nemá žádný význam. Postup práce se mění podle věku, motivace a závažnosti postižení a také podle předcházejícího průběhu práce s dítětem, dospívajícím nebo dospělým. Lze začít kdykoliv. Tvrzení, že výsledků lze dosáhnout pouze do určitého věku, je chybné. Dospělý, který chce na sobě pracovat, je totiž více motivován než malé dítě. Prostředí, v němž se člověk pohybuje, a intenzita podnětů různé kvality mohou změnit stavbu i funkci jeho mozku. Je však nesporné, že čím dříve se začne pracovat na odstranění poruchy, tím lépe. Také proto se tato kniha zaměřuje na problém časné diagnostiky.
Ve výzkumech potvrzujících plasticitu mozku v dospělosti vlivem cíleného krátkodobého nebo dlouhodobého působení se používá pojem ekologický mozek. To znamená, že vnější prostředí, v němž jedinec žije, ovlivňuje vývoj mozku v dospělosti. Pozitivně může jeho stavbu a činnost formovat především kladné emoční prostředí.
Eleonor Magiur z Univerzity College v Londýně zkoumala skupinu 16 londýnských taxikářů a 50 mužů kontrolní skupiny. Zjistila, že určitá část šedé hmoty mozkové je u taxikářů větší než u mužů kontrolní skupiny. U řidičů taxi se změnila ta část mozku, která byla v průběhu dne stále aktivována. Řidiči se museli rychle orientovat v prostoru, měnit směr podle okamžité situace a rozhodovat se. Studie jasně vyvrátila domněnku, že mozková kůra dospělého člověka se již nevyvíjí (MF DNES, 2002 in Kulišťák, 2003, s. 67).
V průběhu života ovlivňuje dyslexie člověka různou měrou. Pokud se rodiče zajímají o předškolní vývoj svého dítěte nedostatečně, nemohou tušit, že jejich syn nebo dcera možná patří mezi rizikové právě z hlediska této poruchy učení. Obtíže se pak objevují až po nástupu dítěte do školy, kdy pro ně nastává jedno z velmi těžkých období života. V prvních ročnících ZŠ se totiž porucha projevuje nejvýrazněji. Lze však počítat s tím, že dnes již většina učitelů má základní informace, jak by měli s takovými dětmi pracovat. Má-li pochopení i rodina, může být situace na 2. stupni ZŠ lepší u jedinců, kteří si našli kompenzační mechanismy, mají dobrou paměť a umějí se učit. Pro většinu dětí je však i toto období nelehké, protože v době, kdy by si měly osvojovat vědomosti z mnoha oblastí lidského vzdělání především prostřednictvím četby, jim právě čtení činí nemalé problémy. Nedostatečně zvládnutým čtením a psaním jsou tak ovlivněny nejen hodiny češtiny a literatury nebo výuka jazyků, ale prakticky všechny předměty. Po ukončení ZŠ by žáci s dyslexií měli při rozhodování o dalším svém zaměření využívat svých silnějších stránek (manuální zručnost v odborném učilišti, technické nadání na středních průmyslových školách, zájem o múzické obory na uměleckých školách apod.). Měli by co nejvíce vycházet ze svých zájmů a posilovat své silné stránky. Pokud najdou v učebních oborech a na středních školách tolerantní pedagogy, i navzdory obtížím v písemném projevu úspěšně složí maturitní zkoušky. V dospělosti se pak většina z nich naučí s poruchou plnohodnotně žít a vychovávat dobře i své děti.
Nezoufejte, život s dyslexií není jednoduchý, ale může být krásný a prožitkově bohatý, pokud dítě, student, dospělý nebojuje se svými obtížemi sám.
http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=24793
Žiadne komentáre :
Zverejnenie komentára